Nový kamuflážní nátěr LO vz. 37, typ A-120N »U Závory«
Původní kamuflážní nátěr našeho bunkru »U Závory« před řadou let zajistilo Městské Muzeum a galerie Břeclav, konkrétně pan Petr Dvořák. Bylo to v rámci vynikající a v současnosti prakticky zapadlé myšlenky živého muzea. Cílem bylo vytvořit na Pohansku několik bodů, které by pomohly poutavou formou představit dějinné události, které se dotkly tohoto místa. Mimo repliky vesnice Slovanů a loveckého zámečku zde měly být i dva prvky spojené s vojenstvím. Bunkr z období konce 1. republiky a pak také část železné opony s hlídkovou věží z období let 1948 - 1989. Z těchto dvou projektů se podařilo realizovat Muzeum v bunkru U Závory. Na tomto projektu intenzivně spolupracoval již od začátku právě Klub vojenské historie Břeclav.
V tomto období se toho o maskovacích vzorech na břeclavské linii mnoho nevědělo. Řada bunkrů byla bez nátěru, na některých byly nejasné barvy a některé z bunkrů nesly zbytky nátěrů poválečné Československé lidové armády. Při vzniku muzea lehkého opevnění bylo rozhodnuto, že bunkr nebude ponechán bez povrchové úpravy, ale bude natřen. Z používaných kamuflážních schémat ŘOP, tedy Ředitelství opevňovacích prací, bylo zvoleno schéma pro lesní oblasti složené ze svislých nepravidelných pruhů v barvách okrová, tmavá hnědá a tmavá zelená. Odstíny byly voleny odhadem.
Na kamuflážním nátěru se pak objevil bílý nápis „Byli jsme a budem“ a také na dvou místech v bílém provedení lev ze státního znaku. Oba tyto prvky byly sice dokladovány na těžkém opevnění, ale v tomto případě se jednalo spíše o lidovou tvořivost, která nebyla nijak místně dokumentačně podpořena.
V této podobě vydržel bunkr až do jara roku 2010. Za ta léta již byl hodně omšelý. Nový kamuflážní nátěr se začal neformálně řešit v klubu již v roce 2009. Původně se hojně vyskytoval názor, že břeclavské bunkry žádný kamuflážní nátěr neměly. Za pomoci známých a internetu bylo sehnáno několik kamuflážních schémat a probíhaly diskuse, na téma, které maskování zvolit. Názor, že břeclavské bunkry byly bez kamuflážního schématu vyvracela stará fotografie jednoho ze dvou bunkrů u Bratislavského mostu. Jenže kamuflážní schéma připomínalo spíše německé a severské maskovací vzory, protože bylo z lomených polí. Vzhledem k tomu, že daná fotografie pocházela ze začátku 2. světové války, tak se předpokládalo, že to mohlo být nějaké kamuflážní schéma německé.
Z vlastního zdroje
Na jaře roku 2010 jsme se rozhodli oslovit s žádostí o pomoc renomovaného odborníka na bunkry pana Lakosila. Po výměně několika e-mailů jsme získali jak další fotografii bunkru s maskovacím vzorem s lomenými poli, tak také odkazy na fotografie několika bunkrů s tímto vzorem na Břeclavsku, které byly v knihách. Bylo nám doporučeno podívat se také na určité bunkry v terénu a tam pátrat především po barvách.
Fotografii poskytl Lubomír Purchart
Zprvu jsme byli k pátrání v terénu skeptičtí. Mnoho bunkrů jsme navštívili již v minulosti a nic zvlášť zajímavého jsme tam neviděli. Na doporučení jsme pátrali v oblasti kolem rybníku Apollo a také v oblasti za Poštorenskými keramickými závody a v lese poblíž Františkova rybníka. Pátrání se účastnili Bingo s Radarem a Mirou. Největší pokrok jsme udělali u jednoho bunkru u rybníka Apollo. Na ten jsme byli zvláště upozorněni. Nejprve vypadal jako všechny ostatní, ale při bedlivém pozorování jsme zjistili, že jsou na něm zachovány skvrny původních barev. Vzhledem ke svému umístění byl pro reaktivaci v 50. letech naprosto nezajímavý. Po odkopání části nánosů hlíny kolem střílny se nám ukázaly barvy v ještě lepším stavu. Rozhodně to nebylo jako v době, kdy byly barvy čerstvé, ale původní odstíny se daly po navlhčení poměrně dobře zjistit. Odstíny byly porovnány se vzorníkem odstínů RAL a byly nalezeny nejbližší varianty. Na daném bunkru jsme našli střední hnědou, tmavou hnědou a zelenou. Najednou se začala předchozí pozorování na bunkrech vyjasňovat. Vždy jsme narazili na zbytky hnědé barvy, ale po jiných barvách nebylo ani vidu. Zelená byla pod nánosy mechů prakticky k nepoznání a žluté fleky jsme identifikovali jako nějakou houbu. Teď však vše začínalo být jasnější. Při zpětné kontrole zbytků na bunkrech, zvláště na těch hodně zdemolovaných, které nesly zbytky původní barvy, již bylo více jasné, které pole je které a že hnědá není jen jedna barva.
Mimo barvy jsme na tomto bunkru identifikovali kamuflážní schéma z lomených polí. Tento nález se nám následně také potvrdil na dalších bunkrech. Své nálezy jsme konzultovali s panem Lakosilem. Na základě nálezů pak byl proveden nový návrh kamuflážního schématu složený z doložených barev a lomených polí v návaznosti na dochované fotografie. Návrh není přesnou rekonstrukcí nátěru daného bunkru. To již nebylo možné. Je však kvalifikovaným odhadem, jak mohl nátěr v danou dobu na daném místě vypadat.
V létě jsme plánovali provést samotný nátěr. Počasí však bylo dosti nepříznivé. Poměrně často pršelo a ani na vlhký beton nebylo možno nátěr provést. V září se však situace změnila. O fyzické provedení nátěru se zasloužil především Mira. Udělal nejvíce práce. Jelikož bylo vše ovlivněno počasím a také tím, že řada z nás má pracovní nebo školní povinnosti, bylo natírání řešeno rychlými akcemi. Podle počasí někdo z nás oslovil několik lidí a ti, kteří zrovna mohli se sebrali a jeli na Pohansko natírat. Na některých místech bylo potřeba nanést více vrstev. Jinde stačila jedna. Celý nátěr komplikoval jakýsi cementový nástřik bunkru, který dělal povrch velice hrbolatý. Jeho odstranění bylo prakticky nemožné a zvýšila se tak spotřeba barev. Nátěr byl proveden kompletně včetně chodby a střílen. Zatřené nápisy se neobnovovaly, protože jak již bylo uvedeno, jednalo se spíše o lidovou tvořivost než o doložený fakt, byť provedený nadšenými vojáky v roce 1938.
Slavnostní představení nového nátěru bunkru proběhlo 28. října 2010 na akci Vatra republiky.
Závěrem bychom chtěli poděkovat nejprve panu Janu Lakosilovi, za pomoc při shánění podkladů.
Dále pak firmě Barvy laky D+R z Břeclavi za zapůjčení vzorníku a spolupráci při míchání barev.
A také všem z klubu, kteří se do celé akce zapojili a nebo naše barevné šílenství tolerovali.
Text napsal Michal "Bingo" Uher
